Srovnání recenzí na Mass Effect: Andromeda z portálů PCGamer a Hrej.cz

PC Gamer: http://www.pcgamer.com/mass-effect-andromeda-review/

Hrej.cz: http://www.hrej.cz/recenze/mass-effect-andromeda-5624/

Mass effect: Andromeda je čtvrtý díl úspěšné sci-fi série, vycházející od roku 2007.

Jde o RPG s rozsáhlým světem, propracovanými postavami a akčními pasážemi střelby z pohledu třetí osoby s krycím systémem. V prvních třech hrách se hráči ujali role kapitána Sheparda (nebo Shepardové) a bránili galaxii před invazí lovecraftianských Reaperů. Hrdinský příběh zahrnující morální volby byl vždy silným bodem série. Andromeda je odklonem od původní trilogie. V průběhu událostí druhé hry byly do galaxie Andromedy vyslány archy obsahující osadníky v umělém spánku. Hráč se nově stává průzkumníkem (jedním ze sourozenců Ryderových) hledajícím pro ně novou planetu k životu.

Pro srovnání recenzí jsem si záměrně vybral web PC gamer a značně menší domácí Hrej.cz. Na první pohled zřejmým rozdílem je formálnost, resp. familiérnost autora, vycházející z velikosti webu. Tvůrci Hrej.cz si udržují úzký kontakt se svou česko-slovenskou fanouškovskou základnou, jak lze vyčíst z komentářů pod články, z článků samotných a z jejich vystupování v podcastech a videích. Oproti tomu PC Gamer je obrovský nadnárodní web píšící v angličtině, zaznamenávající zobrazení z celého světa. V důsledku toho můžeme v recenzi Zdeňka Prince z Hrej.cz nalézt pasáže jako:

Pokud patříte k těm, kdo se vzhledem k událostem posledních dní zarazili a nechápavě, možná i ve vzteku kroutí hlavou, budou to mít s vámi vývojáři těžké. (...) Oproti vám, platícím hráčům, je moje pozice daná – hru musím hrát, abych ji zhodnotil – nemějte ale obavy, že vás budu o čemkoliv přesvědčovat.

V recenzi PC Gameru bychom takto přímé oslovení čtenáře jednoduše nenašli. S tím souvisí i rozdíl v tónu celé recenze. Porovnejme dvě pasáže, které se zaobírají stejným problémem. Nejprve PC Gamer:

Andromeda sets itself the task of introducing you to its new galaxy, the important parts of its old galaxy, a set of new threats, dozens of characters, and a whole new set of open-world systems, one after another. The pace of the game and the script both suffer under the burden of exposition, and there are a few writing blunders that aren't excused by even that.

Seriózní recenzní tón je v přímém kontrastu s hravostí a otevřeností Hrej.cz:

Pokud existuje něco, za co by měli dostat vývojáři políček, je to velmi hektický úvod, který vás zahltí mnoha informacemi, řečenými zřejmě ve snaze ohromit. Cesta do neznámé galaxie, Pathfinder, kettové, planety, Tempest, Nomad, Nexus, Archa, body výzkumu, body vývoje, profily specializací, emaily, scanner, náboje, lékárny, jetpack, remnanti, interface, Heleus, vedlejší mise, hlavní mise, dost, dost, DOST! Bzučí vám v hlavě? Nedivím se, byl jsem na tom podobně a rozhodně jsem se necítil ohromený. Možná tak přejetý, zmlácený, ale určitě ne ohromený.

Odkaz značky

Jelikož je Mass Effect: Andromeda čtvrtou hrou v sérii a zároveň první, která nenavazuje na úvodní trilogii, můžeme se na tento prvek zaměřit i ve studiu recenzí. Recenzi PC gameru Chris Thursten začíná krátkým uvedením předchozích her a připomíná, jak špatný mediální obraz si vysloužil předchozí díl, díky svému závěru. V průběhu recenze se několikrát uchyluje k porovnání s předešlými hrami v sérii a dokonce i s jinými hrami od studia Bioware. Hrej.cz si srovnání s předchozími díly šetří. Kromě malé zmínky o starých Shepardových parťácích mu věnuje jednu větu na závěr, kde ujišťuje fanoušky série, že Andromeda je stále Mass Effect. Těžko říct, který přístup je pro recenzi vhodnější. Andromeda jistě přiláká fanoušky předchozích dílů, a proto se srovnání s nimi nabízí. Na druhou stranu ale jde o odklon od původní série a možná právě proto ji Hrej.cz hodnotí jako samostatně stojící titul.

Multiplayer

Oba recenzenti vyhradili malý box multiplayeru. Recenze Hrej.cz vyšla den po vydání hry a obsahuje i krátký popis autorových zážitků ze hry pro více hráčů. PC gamer, jakožto prestižní redakce, vydala svou recenzi společně s pádem embarga, čili, recenzent hrál hru před jejím vydáním, kdy nebyly spuštěny multiplayerové servery. Proto ve svém boxu uvádí pouze základní informace a slibuje další článek s podrobnostmi.

Technologie

Obě recenze se krátce zastavují nad technickým stavem hry. Obě shodně

kritizují animace, a to hlavně ty obličejové. Recenzenti obou webů také hráli hru na počítači a proto uvádí své hardwarové specifikace. Hrej.cz je ale redakce zaměřující se na více platforem, kdežto PC gamer ze zaobírá výhradně počítačovým hraním. Proto také věnuje jejich recenze technickým specifikacím a stabilitě hry samostatný textový blok, v němž navíc odkazuje na jiný článek obsahující detailní testy na více sestavách.

Spoilery

V recenzi portálu Hrej.cz se Zdeněk Princ k menším spoilerům staví mnohem otevřeněji než Chris Thursten. Otevřeně popisuje začátek zápletky, příběhové tendence a své pocity z nich. Jmenuje hned šest NPC postav z posádky hráčovy lodi a krátce je popisuje. V recenzi PC gameru nalezneme takovýto popis pouze u jednoho NPC, na kterém je ilustrována povaha všech ostatní. V celé recenzi PC gameru jde vidět tendence vyhnout se spoilerům a více se zaměřit na pocit ze hry a hráčův zážitek při objevování nové galaxie. Je možné, že Nadnárodní PC Gamer musí být obezřetnější, co se spoilerů týče, kdežto Hrej.czj se svou věrnou skupinkou čtenářů si může dovolit příběh hry přiblížit více.

Rozdíly v zaměření

Na některé úseky hry se zaměřil pouze jeden z autorů. Pouze recenze Hrej.cz například zmiňuje systém léčení, těžení surovin, umělou inteligenci a schopnosti vašich spolubojovníků, nebo vozítko průzkumné Nomad. PC gamer zato zmiňuje prostředí, které Andromeda nabízí, nevynalézavost designu nových mimozemských ras, systém pro úpravu zbraní, nebo pocit z ovládání. Ve výsledku jde o poměrně malá témata, u kterých záleží na preferencích autora, zda je do recenze zařadí.

Čeština

Malým, ale podstatným rozdílem, je textový boxík v recenzi Hrej.cz, zabývající se absencí češtiny ve hře. České překlady stále nejsou, a to hlavně na konzolích, standardem. Toto je příklad jednoho z regionálních problémů, které anglicky píšící redakce řešit nemusí.

Číselné hodnocení

Dosud nebyla nalezena shoda v tom, jaký formát by napříč portály mělo mít číselné hodnocení hry na konci recenze. Nehledě na fakt, že často není směrodatné a bývá velice zkreslené. (Hry se sedmdesátiprocentním hodnocením jsou na mnoha webech těžký podprůměr.) PC gamer používá více rozšířené procentuální hodnocení. V tom hodnotí hry například i agregátový server Metacritics. Andromedě PC gamer udělili osmdesát procent. Hrej.cz se před časem přiklonilo k pětibodové hodnotící stupnici a Andromedě udělili známku tři z pěti. Porovnávat tato hodnocení, nebo převádět pětibodovou stupnici na procenta, by však bylo nežádoucí. Redaktoři Hrej.cz si tuto stupnici obhajují tím, že zabraňuje právě zkreslení, při němž se nižší půlka stupnice téměř nevyužívá. Pět z pěti tak nemusí nutně znamenat absolutní legendu se stoprocentním hodnocením, ale pouze velice dobře zvládnutou hru, kterou autoři doporučují.

Postal 2 - rozbor recenzií

        Herní vývojári z firmy Running With Scissors sa po šiestich rokoch od vydania svojho debutu Postal rozhodli uskutočniť pokračovanie tejto násilnej a zvrhlej hry. Postal 2, ktorý bol vydaný 13. apríla 2003 sa niesol už v znamení typu hry, kde hráč môže nazerať na herný svet skrze hlavnú postavu a tým sa akoby vžil do jeho kože – i keď žiadny racionálne zmýšľajúci človek by nedokázal robiť také zvrhlosti aké táto hra ponúka. Príbeh hry sa odohráva v mestečku zvanom Paradise, kde musíte splniť celkom jednoduché úlohy počas jedného obyčajného pracovného týždňa, no nebude to až tak ľahké ako sa môže na prvý pohľad zdať. Pri každej úlohe sa niečo zvrhne a vy budete musieť tieto problémy vyriešiť. Či už pri „bezproblémovom“ odovzdaní knihy do knižnice, pri ktorom začne horieť celá knižnica alebo snahy vyspovedať sa v pokojnom kostole, ktorý náhle napadnú teroristi.

Hra je plná prekvapení a je už len na vás ako sa s nimi vysporiadate. V tomto zmysle hra ponúka relatívnu slobodu, kde sa môžete cez problémy prestrieľať alebo proste utiecť. No celkovo vám tieto úlohy nezaberú až toľko času ako by sa mohlo zdať a šikovný hráč by vedel túto hru bez problému odohrať do dvoch desiatok hodín. Na druhú stranu je hra ale plná drobných detailov, ktoré by ste si len pri automatickom plnení úloh v rade za sebou nevšimli. Celkovo sa jedná o podarenú hru na dobu svojho vzniku, no najväčším kameňom úrazu je jednoznačne doba načítania medzi jednotlivými oblasťami počas ktorej by ste si bez problémov mohli spraviť kávu či odbehnúť na toaletu.  

            Na porovnanie som sa rozhodol využiť recenzie z portálov doupe.zive.cz a portálu sector.sk, ktoré boli vydané v apríli roku 2003. Doupe.zive.cz je súčasťou väčšieho webového portálu zive.cz, kde si čitateľ nájde informácie z oblasti počítačov, mobilov, hier či techniky, kým sector.sk je čisto herný portál, kde sa nachádzajú aktuálne novinky z herného sveta. V prípade prvého portálu je plusom rozpísanie hardwardových požiadaviek a informácii o hre na základe ktorých by sa čitateľ dozvedel či hru rozbehne na svojom počítači alebo by musel vyčkať až pokým nebude mať lepšie možnosti na hranie Postal 2. Takisto sú dobre rozpísané svetlé a temné stránky hry a na záver aj hodnotenie grafiky, zvuku, hrateľnosti atď., ktoré sú v prípade portálu sector.sk zhrnuté len stručne v plusoch a mínusoch.

U oboch recenzií nájdeme na samotnom začiatku zmienku o americkom senátorovi, ktorý pasoval Postal na jednu z troch najhorších vecí v Amerike, z ktorého si autori robia v Postal 2 srandu. Obidve recenzie vymenúvajú rôzne typy zbraní, kým v prvej nájdeme zmienku o tlmiči na brokovnicu v podobe mačky (mimochodom sa dá nasadiť aj na M16) tak v druhej ospevujú molotov koktail, ktorým keď trafíte nejakých ľudí, tak začnú horieť a utekať ako zmyslov zbavení a preto si treba dávať pozor, aby ste sa od nich nechytili. A tu v prípade druhej recenzie chýba zmienka o možnom uhasení ohňa v podobe rozopnutia poklopca, poriadneho zaklonenia a... Na doupe.zive.cz zmieňujú efekt ohňa ako jeden z najlepšie prevedených v hre, ktorý ale bohužiaľ nedosahuje prílišnej reality, keďže po zapálení nejakej veci/objektu sa po dohorení vráti do pôvodného stavu o čom na sector.sk nie je ani zmienka. V oboch recenziách ale chýba zmienka o zbrani v podobe odseknutej kravskej hlavy, ktorá svojím smradom spôsobuje smrť po pár sekundách. Postava, do ktorej túto hlavu hodíte začne náhle zvracať krv a za chvíľku zomrie. Neviem či autori na túto zbraň jednoducho zabudli alebo je pre nich až príliš brutálna, hoci odseknutie hlavy lopatou je podľa môjho názoru tak isto brutálne. Oboje majú ale zmienku o nelogickosti zabíjania jednotlivých postáv, u ktorých je jedno či im vystrieľate celý zásobník do hlavy alebo do nôh. Na druhú stranu ale nepriatelia reagujú celkom dynamicky na to, čo robíte – prenasledujú vás, kryjú sa a chovajú sa v celku rozumne, teda pokiaľ sa nepostavíte za debnu a nepriateľ vám nevidí nohy, tak ani nestrieľa a vy ho môžete kľudne zneškodniť.

U oboch recenzií nájdeme poznámku o využití nového Unreal enginu 2 v hre, ktorý mal grafike značne napomôcť, no bohužiaľ nedosahuje takej kvality ako u ostatných súčasných titulov toho obdobia ako napr. Unreal Tournament 2003 či Splinter Cell a na webovom portáli sector.sk odporúča autor možné využitie lepšieho enginu na rozsiahlejšie hry ako je tomu napríklad u GTA 3. Posledná výčitka, ktorú nájdeme u oboch recenzií je absencia multiplayeru v hre. Kým u prvej recenzie spoliehajú na vyjadrenie vývojárov, že podpora pre viac hráčov sa čo najskôr objaví vo forme opraveného patchu či updatu, tak v prípade druhej recenzie táto absencia až tak nevadí a miesto toho vyzdvihuje možnosť level editora, kde si hráč môže do hry dorobiť nové úlohy, možnosti či dokonca nové dni.Tak isto ako v prípade druhej recenzie, tak ani ja moc nevidím zmysel v móde pre viac hráčov na základe už spomínanej nelogickosti zabíjania. Jedná sa skôr o hru, kde si každý sám za seba nájde svoje „kruté a zvrhlé ja“ s ktorým sa nemusí predvádzať pred ostatnými hráčmi Postalu 2 a preto je lepšie zostať u singleplayer módu.

Na záver by som Postal 2 odporučil každému, komu táto hra unikla už v období svojho vzniku. Svojimi nenáročnými požiadavkami ju už v dnešnej dobe dokáže rozbehnúť každý na svojom notebooku či počítači v najvyššej kvalite a tým si užiť dávku brutálnej zábavy, hoci s trochou kostrbatej grafiky, ale i tak si v nej každý hráč nájde svoju úchylku. 

Odkazy:

HORČÍK, Jan, Recenze: Postal 2 - ještě zvrhlejší rozsudek [online]. Vydané 22.04.2003 [cit. 30.03.2017]. Dostupné z: <https://doupe.zive.cz/clanek/recenze-postal-2---jeste-zvrhlejsi-rozsudek>

Užívateľ saver, Postal 2 [online]. Vydané 14.04.2003 [cit. 30.03.2017]. Dostupné z: <http://www.sector.sk/recenzia/8049/postal-2.htm>

Zdroj obrázkov:

<http://store.steampowered.com/app/223470/>

Might & Magic X: Legacy - rozbor recenzí

Hra, jejíž recenze budu rozebírat, nese název Might & Magic X: Legacy (dále jen M&MX). Vytvořilo ji studio Limbic Entertainment a 23. ledna 2014 ji vydal Ubisoft pro platformy PC a Mac. Série her Might & Magic byla ukončena nepříliš zdařeným 9. dílem v roce 2002. Legacy se navrací ke kořenům této série formou krokovacího dungeonu a tahovou strategií. Hráč, jako v předchozích dílech, ovládá skupinu čtyř hrdinů, jejichž charakteristiky, tedy dovednosti, si sám navolí (pokud má sebevražedné sklony, má i možnost nechat hru vytvořit náhodnou družinu) a se kterými plní úkoly, bojuje s nepřáteli a řeší zapeklité hádanky.

Recenze, kterýmiž se budu zabývat, jsou od Michala Nemce, bloggera a publicisty, známého také jako Mick The Mage, pro český herní časopis Level; od Bretta Todda z webového portálu GameSpot, pro který recenzuje už přes 10 let hry různých žánrů a stručně se zmíním i o videorecenzi na YouTube kanálu HaasGaming.

Dnes již všeobecně známý herní časopis Level měl první vydání v lednu roku 1995 a od té doby vychází každý měsíc. Původně obsahoval CD nebo DVD s hrami, později klíč k digitálně distribuované plné hře; díky vysoké konkurenci služeb Steam, Humble Bundle a dalších, kde se hry prodávají téměř „za hubičku“, museli vydavatelé v roce 2014 od tohoto bonusu upustit. Spíše než na novinky se zaměřuje na recenze, akce (herní scénu) a osobnosti. GameSpot je herní internetový magazín od roku 1996 a zaměřuje se na novinky, recenze i videa. HaasGaming se liší od zmíněných dvou recenzí formou sdělení, a to krátkým herním záznamem, u něhož stručně a výstižně komentuje klíčové body se snahou zaujmout.

Nemec i Todd ve svých recenzích začínají vysvětlením provázání herního světa se sesterskou sérií Heroes of Might & Magic. M&MX se totiž odehrává ve světě Ashan, který se poprvé objevil v pátém díle Heroes of M&M. Oba dva se též shodnou, že mnoho grafických prvků je z této série přebráno; předmětem diskuze je, zda za účelem „nostalgie“, lenosti či z důvodu šetření. Nemec i Todd dodávají, že hra budí dojem návratu do 90. let, kdy vznikaly první družinové strategie, jako je série Wizadry, či, jak už dodává pouze Nemec, soudobý nástupce Legend of Grimrock, které ukázalo, že i v současnosti tahová hra nemusí být vůbec špatná.

HaasGaming o grafické stránce hry tvrdí, že ačkoliv nevypadá nejhůře, není úplně příjemná na pohled. Sám však později v komentáři uznává, že ji neměl na nejvyšší možné nastavení. Kritizuje hru s odkazem na rozmazanost textur a nepravidelnost v zasazení postav do prostředí a obecně je grafika na dobu vydání zastaralá. Nemec si naopak pochvaluje barevnost a skoro až komiksové zobrazení textur, inspirovaných staršími díly série M&M a, již zmíněnými, grafickými prvky z přidružených Heroes of M&M. Podotýká však, že hra má na své zobrazení až příliš vysoké nároky, způsobené nedostatečnou optimalizací, patrně ze strany vývojářů; dodává, že hra se potýká s nedostatečným technickým zpracováním, které Todd i HaasGaming opominuli.

V případě herního zážitku samotného se všichni recenzenti shodují, že souboje s nepřáteli nejsou ani zdaleka jednoduché, byť je vybrána lehčí obtížnost. Nemec uvádí přepadovky, tedy nascriptované napadnutí naší družiny ze zálohy, jež považuje za výzvu, avšak ne v negativním slova smyslu. Todd k tomuto tématu přidává poznámku o nelítostných soubojích; nedá se z nich utéct ani je podvést, jak tomu bývalo kdysi ve hrách jako je Eye of The Beholder, kde souboj mohl probíhat formou salsy (Two Step), tedy zničit nepřítele na pár ran a utrpět minimum poškození. Boje mu přišly až příliš intenzivní a uvítal by snad i další, lehčí obtížnost pro vychutnání retro bojového stylu hry. Spolu s HaasGaming se shodnou na nepříliš přitažlivém atmosférickém provedení, pravděpodobně umocněném tahovým ovládáním, bez možnosti prohlédnout si okolí jinak než „z okna“.

Todd se pozastavuje i nad složitostí herní mechaniky, konkrétně sdělení hráči, co a jak funguje. Jako příklad uvádí spánek - jež není možný bez zakoupeného (či nalezeného) jídla - jehož nedostatek vyústí ve snížení bojeschopnosti postav a nulovou regeneraci života a many. Hra příliš nesympatizuje s neznalostí hráčů a nutí k trpělivosti.

Zvukovou stránku hry komentovali zběžně Todd a Nemec. Zmínili časté opakování hlášek hrdinů, které se brzy oposlouchají; pro Todda je to iritující, Nemcovi to však přijde jen lehce omezující v možnosti přizpůsobit si postavy vlastním představám. Todd navíc hře vytýká, že hrdinové své poslední výkřiky započnou těsně před animací úderu nepřítele a tedy hráče předem varují, čímž kazí dojem.

Nemec, jakožto jediný česky píšící recenzent měl možnost zhodnotit i kvalitu překladu hry. Český překlad přitom stále není u takovýchto her standardem. Poukazuje na zádrhely v přeházení rodů postav, či problém s diakritikou, při vepisování slovních odpovědí k hádankám. Právě překlad hádanek je fundamentální ve významové stránce - hádanky jsou obtížnější, případně mohou být i zavádějící.

Ve výčtu jednotlivých shrnutí recenzentů jako prvního zmíním (z národní hrdosti) Michala Nemce, který shledal hru jako velmi dobře provedenou. Kromě již zmíněných pár technických nedostatků se mu líbila jak z grafického hlediska, tak z herního požitku, jež sérii Might & Magic ostudu neudělalo.

Brett Todd se ve své recenzi o M&MX držel spíše negativního postoje. Je otázkou, zda jednotlivé úseky pouze začal negací a pokračoval neutralitou nebo jestli jej hra opravdu neoslovila. O to větší překvapení je, že jí ve výsledku dal 6 z možných 10 bodů s vytknutím a zároveň pochvalou obtížnosti herních soubojů, vyzdvihnutím velkého výběru možností při tvorbě družiny a kritikou zastaralého technického zpracování.

HaasGaming oceňuje především propracovaný systém boje, skvělý pocit postupu a dostatečnou volnost v uzpůsobení schopností hrdinů. Hře však vytýká nedostatek interakcí jak s hlavními, tak i vedlejšími postavami a slabé prostřední, ve smyslu „mrtvých“ měst, kde jediná starost NPC je nevybočit ze svého čtverečku. Přesto dává M&MX ohodnocení 7,5 z 10  možných bodů.

Odkazy

TODD, Brett, Might & Magic X: Legacy Review. Gamespot [online]. Vydáno 24.01.2014 [cit. 2017-03-30]. Dostupné z: https://www.gamespot.com/reviews/might-magic-x-legacy-review/1900-6415645/

Might & Magic X: Legacy REVIEW!. V: Youtube [online]. Zveřejněno 08.02.2014 [vid. 2017-03-27]. Kanál uživatele HaasGaming. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=kloN6vxlAwU

NEMEC, Michal, MIGHT & MAGIC X: LEGACY. Časopis Level. Vydavatelství Naked Dog, 2014, Vol. 239, s. 045-046

Zdroj obrázků 

https://www.ubisoft.com/en-US/game/might-and-magic-x-legacy/

Porovnanie recenzií hry Mirror's Edge

O hre Mirror's Edge

Mirror's Edge je single-playerová akčná-advertúra, špecifická pre svoj čistý, pestrofarebný design, ktorý sa odlišuje od väčšiny first-person videohier, čo umožňuje jedinečný zážitok z pohybu a pocitu voľnosti prostredníctvom využitia prvkov parkouru. Hra vyvinutá švédskym štúdiom EA DICE a publikovaná firmou Electronic Arts, bola vydaná v novembri roku 2008 pre Xbox 360 a PlayStation 3. V januári 2009 bola vydaná aj pre platformu Microsoft Windows.

 


Recenzie: domáca vs. zahraničná

http://www.gamespot.com/reviews/mirrors-edge-review/1900-6203054/

http://games.tiscali.cz/recenze/mirrors-edge-mega-recenze-50386

Pre moju prácu som sa primárne rozhodla využiť textové recenzie, obe pre PC verziu hry. Konkrétne som využila české Tiscali a zahraničný Gamespot. Využila som taktiež video-recenzie od IGN uverejnené na portáli YouTube.

V úvode začína Gamespot svoju recenziu kvetnatým opisom samotnej hry, pričom sa jedná skôr o súvislí text. Bojím sa, že ak by ma čítanie zo začiatku nezaujalo, text by som rýchlo opustila, pretože nie je štruktúrovaný. Naopak Tiscali svoj text rozdelilo do viacerých odstavcov, pričom už na začiatku článku jasne vidno číselne vyjadrené konečné skóre hry, ktoré si podľa recenzentov zaslúži. Tiscali uviedlo samotný verdikt recenzie už na začiatok textu (pokladám za pozitívum, pretože v mnohých prípadoch je to to jediné, čo recipienta zaujíma). Stránku si tak nemusíte čítať úplne celú, aby ste prišli na to, ako hra v hodnotení dopadla. Nakoniec som si všimla, že hru ohodnotilo číselne aj štúdio Gamespotu, nachádza sa však na samom konci a bohužiaľ je designovo spracované ako nešťastne, že som článok pokladala za ukončený a následne som si ani nevšimla uvedené plusy a mínusy hry – tieto parametre by som viac ocenila na začiatku článku. 

Pod oboma článkami sa taktiež nachádza sekcia pre vyjadrenia samotných čitateľov.

Recenzent z Tiscali následne uvádza, s ktorými konkrétnymi hrami sa dá Mirror's Edge svojim štýlom porovnať, čo ten z Gamespot neurobil. V článku od Tiscali sa v závere recenzie spomínajú tituly samotnej spoločnosti Electronic Arts, pričom Gamespot sa držal výhradne v rozmedzí hodnotenia samotnej hry, teda informácie o tom, do akého kontextu v rámci firmy hra zapadá, boli vynechané.

Čo sa týka štýlu jazyka, akým sú recenzie písané, v prípade Tiscali ide skôr o neformálny jazyk a uvoľnenejší štýl, ktorý zaujme aj mladšie publikum, nesúci sa v duchu klasických časopisových recenzií. Naopak Gamespot zvolil skôr formálnejší opis s využitím mnohých synoným a prídavných slov, ktorý uspokojí aj na text náročnejšieho čitateľa.

Obe recenzie nezabudli stručne opísať príbeh hry, pričom ho následne aj krátko ohodnotili. Gamespot spomenulo aj príbehové medzi-sekvencie, ktoré sa líšia vizuálnym štýlom, ktoré Tiscali pravdepodobne nepokladalo za dôležité a tak ich ani nespomenulo. 

Spoločným prvkom oboch recenzií je sprostredkovanie konkrétnych tipov, ako hru hrať a na čo sa by sa mal hráč počas hrania zamerať (spomínajú sa napríklad mechaniky hry v kontexte navigáie či ukladania hry). 

Tiscali odporúča na akej obťažnosti je najlepšie hrať hru, konkrétne spomína najjednoduchšiu obtiažnosť. „Pokud bych měl doporučit hrát některou hru na nejjednodušší obtížnost, pak určitě Mirror’s Edge. A to ani ne tak kvůli náročným protivníkům, jako spíše kvůli kombinaci hledání správné cesty, ovládání hry a nedokonalým soubojům.” 

Gamespot namiesto toho venoval celý jeden odstavec tomu, akými možnými spôsobmi je možno protivníkov zneškodniť, čo čiastočne ponúkli aj chalani z Tiscali, pretože v oboch článkoch som sa dočítala o možnosti spomalenia času, kedy môžete protivníka odzbrojiť, pričom Gamespot vyhodnocuje, že ku samotnej hrateľnosti toho tento mód veľa nepridáva.

Obe recenzie nezabudli spomenúť nádherný a čistý design hry, iba Gamespot si však všimol aj jej audio stránku, ktorý taktiež pochválil, či už sa jedná o zvukové efekty, akým je napríklad dych hlavnej hrdinky či dynamická hudba, ktoré prispievajú k vytvoreniu jedinečnej atmosféry počas hrania. „The audio also deserves high praise. Sound effects such as Faith's breathy heaves and plodding footsteps are authentic touches that heighten the sense of speed and tension. The voice acting is equally terrific, but it's the pulsing, driving soundtrack that impresses most. Its rhythmic flow augments Faith's most fluid runs, whereas subtle ambient chords fill in the silence during downtimes. The superb musical journey culminates in a fantastic vocal track that plays during the game's final credits.”

Tiscali pri designe spomenulo, že niektoré časti sú až príliš preexponované, čo môže hráčom spôsobovať komplikácie so zrakom a takýto obraz nie je ideálny na pozorovanie. Recenzenti z Gamespot podobné vyjadrenia nespomínajú, čo môže znamenať, že ich pokladajú za irelevantné, alebo s nimi nesúhlasia (vizuálna zložka hry a jej vplyv na zrak hráča je teda v poriadku).

Obe recenzie spomenuli architektúru samotného mesta a zhodujú sa s jeho zasadením do blízkej budúcnosti.

Keďže ide o recenzie na počítačovú verziu hry, čakala som, že v nich nájdem aj stručne spomenuté hardwarové nároky, ani jedna z recenzií však takto neurobila. Domnievam sa, že tieto parametre sa dnes už nepokladajú za tak dôležité, ako tomu bolo v minulosti. 

Obe recenzie spomínajú ovládanie hry a konkrétne tipy k jej vyladeniu a zhodujú sa v tom, že v prípade tejto hry je ovládanie myšou presnejšie, ako ovládanie pomocou konzoly.

Hra je totiž špecifická v tom, že aby ste si naplno vychutnali zážitok zo skákania, musíte si jednotlivé levely prejsť viackrát, aby ste dosiahli hladký prechod z bodu A do bodu B. To však nemusí sedieť všetkým hráčom a hra sa im tak môže zdať nudná, až frustrujúca, pokiaľ nezvládnu prejsť level na prvý krát, na čom sa taktiež zhodli obe recenzie. Dokonca v oboch článkoch zaznela rovnaká definícia tohto spôsobu hrania, konkrétne, že sa jedná o systém pokus-omyl a tak môže hra skĺzať do stereotypu. „Mirror's Edge has a way of bringing the pace to a halt. Sometimes this is because of the nature of trial-and-error gameplay: fall, die, reload checkpoint. ”

Gamespot celkovo hodnotí hru celkom rozpačitým dojmom, pričom sa s Tiscali zhodujú v tom, že hra určite nie je pre každého. „Mirror's Edge is many things: invigorating, infuriating, fulfilling, and confusing. It isn't for everybody, and it stumbles often for a game that holds velocity in such high esteem. But even with all of its foibles and frustrations, it makes some impressive leaps; it just doesn't nail the landing.“

V oboch prípadoch hra zinkasovala krásnych sedem bodov z desiatich, v samotnom opisnom verdikte sú chalani z Tiscali však o čosi príjemnejší. „Svěží dynamická akce, která se od veškeré konkurence odlišuje bezprecedentní volností pohybu, avšak částečně selhává na poli pěstních soubojů a přestřelek. Právě tenhle handicap, nepopulární systém "pokus-omyl" a sklouznutí do stereotypu nedovolují dát hře vyšší známku. Ač je ovládání velmi zdařilé a příjemně zapamatovatelné, hratelnostně to je nejvýš na sedmičku, ale za originalitu si ten plusový bodík zaslouží. Nakonec to tedy na odvážný experiment dopadlo nadmíru dobře.“

V závere hodnotenia musím vyzdvihnúť české Tiscali za uvedenie veľkého množstva screenshotov z hry, čo mi pri zahraničnej recenzií určite chýbalo. Napriek tomu, že bola recenzia od Gamespotu spracovaná na profesionálnej úrovni, je vysoko pravdepodobné, že by som takýto súvislí text jednoducho preskočila na inú recenziu, ktorá obsahuje ukážky (screenshoty) z hry.

Rozdielne recenzie, rovnaký zdroj? 

Xbox360 a PS3
https://www.youtube.com/watch?v=fdHx9Ux3l-E

PC             
https://www.youtube.com/watch?v=59MRBCAuQgA

Na YouTube kanále IGN môžete nájsť dve video recenzie pre túto hru. Zaujímavým faktom však je, že sa tieto recenzie ich finálnym verdiktom líšia, čo si všimli aj užívatelia v sekcií komentárov, za čo IGN aj jeden užívateľ skritizoval, pretože by podľa neho mali byť recenzie od rovnakej spoločnosti na rovnakú hru v závere podobné. 

Verzia pre konzoly je podstatne pesimistickejšia ako verzia pre PC a ich recenzentom je označená ako odvážny skok, ktorý nezvládol pristátie (voľne preložené „ ...a bold leap that doesn't nail the landing“), naproti čomu pri recenzií pre PC v konečnom verdikte zaznie veta "ide o drahokam, ktorý netreba prehliadnuť a určite stojí za vyskúšanie". 

Jedna z možných príčin rozličných názorov na hru je samozrejme odlišnosť samotných recenzentov. Jednotlivé príspevky spracoval vždy iný človek, v recenzií sa tak pochopiteľne odráža individuálny, subjektívny názor recenzenta. Hra ako taká sa však aj podľa iných recenzií, čo sa platformy týka, veľmi nelíši. Tá optimistickejšia recenzia bola naviac - tak ako hra, publikovaná o rok neskôr. Že IGN v závere svoj názor prehodnotilo a uverejnilo odlišnú pozitívnejšiu, recenziu, je podľa môjho názoru sympatické a hra si to zaslúži aj na úkor toho, že medzi hráčmi spôsobili mierny chaos a opäť sa potvrdzuje, že zahliadnuť jedinú recenziu na hru nestačí.

Analýza recenzí na hru The Witcher 2: Assassins of Kings

Ke své analýze jsem zvolila dvě recenze na hru Zaklínač 2: Vrahové králů. Není to tak dávno co dnes již klasická RPG vystavěná na fantasy světě Anderzeje Sapkowskeho dobývala na příčkách hodnocení 9. a 10. pozice. Magický svět Zaklínače Geralta okouzlil nejen fanoušky knižní série a jeho třetí díl, který minimálně na nějakou dobu herní sérii uzavřel, se stále dá považovat za jeden z nejlepších RPG projektů na současném trhu. 

Nyní však zpět k tomu druhému. Hra polského studia CD Projekt nabízí intenzivní příběh, komplexní svět a možnost vlastních rozhodnutí, která mají výrazný vliv na to, jak se bude hra odvíjet. Desítky morálně nejednoznačných rozhodnutí přináší hráči možnost budování vlastní taktiky průchodu hrou. Bojový systém nabízí pestrou škálu taktických možností, které potěší i náročnější hráče. 

Příběh hry navazuje na první díl a časově je zasazen do období po skončení knižní ságy. Hlavním hrdinou je zaklínač Geralt, profesionální zabiják příšer, který je na začátku neprávem obviněn z vraždy krále Foltesta. Po prologu, ve kterém musí Geralt přesvědčit velitele Foltestových speciálních jednotek Vernona Roche, že s vraždou nemá nic společného, se společně vydávají po stopách pravého vraha. Nápomocny jsou i z prvního dílu známé postavy jako čarodějka Triss Ranuncul, bard Marigold nebo trpaslík Zoltan. Po první kapitole se příběh rozvětví a je na hráči, který úhel pohledu hry zvolí. Celý příběh i herní svět jsou poměrně komplikované, především co se polických zápletek a množství postav týká. Ačkoli znalost knižní série není nutností, rozhodně je pro hráče výhodou.

Pro srovnávání jsem zvolila recenze z webů games.cz a hrej.cz. V případě obou webů se jedná o česká média, která se věnují herní publicistice. Oba weby pravidelně přinášejí, recenze, videorecenze a informace o herních novinkách na nejrůznější platformy. Jediný zásadnější rozdíl mezi weby je ten, že games.cz nabízí katalog her a je služebně starším webem. Pro lepší uchopení analýzy se ve své práci budu držet 9 bodů „správné“ recenze, které ve své práci stanovil José P. Zagal.

První recenze, v tomto případě videorecenze je od Lukáše Grygara z games.cz. Recenze na první verzi Zaklínače 2 pro PC byla publikována v květnu roku 2011 a je dostupná na https://www.youtube.com/watch?v=1kT93lc9P28. Video forma recenze dává recenzentovi možnost ukázat herní prostředí o něco věrněji, než klasická psaná recenze, ač doplněná fotkami či trailerem. Grygar ukazuje všemožné aspekty zaklínačského světa skrze přibližně jedenáctiminutové video plné akčních okamžiků, dialogů i působivých důkazů o kvalitě grafiky. Video recenze jednu část popisu a splňuje sama o sobě, což Grygar doplňuje vlastním představením herního mechanismu i příběhu. Právě hernímu mechanismu se věnuje poměrně hodně a to i v jeho vývoji oproti prvnímu dílu. V této oblasti se vyskytuje nejvíce jeho rad divákům a návrhů na zlepšení. Kromě stručného představení herního mechanismu divák jistě ocení např. radu ohledně využívání znamení quen a nevrhání se do boje s přesilou po hlavě. Z jeho výtek lze jmenovat například nepříliš funkční zaměřování nepřátel, či minimapu, která neukazuje sever (což je problém, který následně vyřešily patche). Výrazně se věnuje také komentáři inventáře, kterému trochu chybí ucelená systematizace, což v některých případech přivádí hráče k šílenství.

Za zajímavé pro mediální kontext považuji to, že Grygar zvolil ukázku hry s originálním polským dabingem a českou lokalizací, což sympaticky demonstruje fakt, že za těmi nejkvalitnějšími hrami nemusí vždy nutně stát anglicky mluvící země. Jediná další narážka na mediální kontext se pak věnuje knižní předloze, jíž znalost považuje za jistou výhodu při pronikání do zaklínačského světa.

Hernímu kontextu se Grygar příliš nevěnuje. Snad jediná zmínka se týká srovnání velikosti a otevřenosti světa se sérií Elder Scrolls. Za ještě do tohoto bodu zařaditelné by se dalo označit představení „skill tree“ postavy, který se dle Grygarova názoru buduje poměrně pomalu a hráč musí utrácení talentů pečlivě zvažovat.

Čeho se Grygar ve své recenzi dotýká opravdu jen minimálně je oblast technologie, průmyslu a hypotézy o designu. Z technologické oblasti se až v závěru videa objevuje komentář k některým technickým nedokonalostem, jako je konfigurace ovládání, či omezená podpora alternativních rozlišení. Z oblasti průmyslu se vyskytuje snad jedině komentář ke kritice konkurentů ohledně nekompromisnosti hry a dále pak důvěra ve vychytání chyb, kterou podněcuje péče CD Projektu o první díl série.

Druhá recenze od Tomáše Krajči z hrej.cz je podstatně odlišná, protože se věnuje rozšířené edici v době, kdy byla hra přizpůsobena pro hraní na Xbox. Dostupná je na http://www.hrej.cz/recenze/zaklinac-2-rozsirena-edice-4014/. Publikována byla téměř o rok později v dubnu 2012 a navazuje částečně na předchozí recenzi Ondřeje Hrabce z května 2011, což jí umožňuje přeskočit popisné úvody a řešení kladů a záporů hry jako takové. Tomáš Krajča i tak na úvod pestře shrnuje mediální kontext hry, kdy hovoří o různých odkazech na popkulturu i knižní sérii. Dále se zaměřuje především na technologický kontext převodu hry z PC verze na Xbox verzi. Nejprve rozebírá herní mechaniku, která mu především v oblasti boje a pohybu hrou připadá pro gamepad lepší, než pro PC. Vyzdvihuje především funkční zaměřování nepřátel, kterému se věnuje i Grygar, avšak pro PC verzi přesně s opačným názorem. V oblasti audiovize naopak Krajča upřednostňuje PC verzi, která dle jeho názoru dosahuje větších kvalit. Především se dle jeho názoru jedná o nedokonalé textury, ale i zdlouhavé načítání, které pomůže částečně vyřešit instalace hry na harddisk. I přes drobné nedostatky však považuje Zaklínače za jedno z nejlepších RPG pro konzole ve své době.

Krajča se také věnuje obsahu rozšířené edice, která přináší několik nových patchů, animací, questů, ale i novou herní úroveň „insane“, která otevírá nové kouty hry za cenu jediného života postavy. Kromě toho rozšířená edice také doplňuje třetí kapitolu, která byla v původní verzi poměrně krátká. Krajča považuje i přes drobné technické nedostatky verzi na Xbox za bravurně zvládnutou.

V obou analyzovaných recenzích lze vycítit výrazná osobní zkušenost se hrou a převládající pozitivní názor na ni. Je logické, že Lukáš Grygar jakožto recenzent první verze se věnuje početně více Zagalovým bodům, než Krajča. U Krajčovi recenze lze vyzdvihnout především technologickou část, které se naopak Grygar příliš nevěnuje. Obě recenze se shodují na tom, že herní svět Zaklínače není až tak výrazně otevřený, jak by mohl být, což na druhou stranu vyvažuje skvělý příběh a poutavá atmosféra hry. Obě recenze se věnují rozboru herního mechanismu, přičemž je patrné, že verze pro Xbox o rok později přinesla určité výhody ovládání. Obě recenze také vyzdvihují na českou lokalizaci, která je dostupná jak pro PC verzi, tak pro Xbox verzi. Je zajímavé postavit obě recenze vedle sebe, protože se každá věnuje trochu jinému aspektu hry. Grygar rozebírá hru komplexně, kdežto Krajča přináší spíš jakýsi dodatek ke konzolové verzi a poznatky původních recenzí tak rozšiřuje. Dle mého názoru je to dobrá ukázka toho, jak se jedné hře dá s časovým odstupem věnovat z různých úhlů pohledu. 

Ze Zagalových devíti bodů mi připadne zajímavé, že se ani v jedné recenzi (a to ani ve více recenzích, které jsem pročítala na doupe.cz či bonusweb.idnes.cz) se příliš nevyskytuje kontext průmyslu a chybějících témat. Stejně tak design se většinou nerozebírá z pohledu nějaké hypotézy, ale spíše se recenzenti omezují na konstatování typu „vypadá to působivě“. Stejně tak technologická část není v recenzích příliš akcentována. Recenzenti se většinou zaměřují spíše na vlastní dojmy, nalezené chyby a tipy a triky. 

Seznam pročtených recenzí:

Games.cz: https://www.youtube.com/watch?v=1kT93lc9P28

Hrej.cz: http://www.hrej.cz/recenze/zaklinac-2-rozsirena-edice-4014/

Doplňkové:

Doupe.cz: https://doupe.zive.cz/clanek/zaklinac-2-vrahove-kralu--poctive-hardcore-rpg-recenze

Bonusweb.idnes.cz: http://bonusweb.idnes.cz/zaklinac-2-je-vybornym-a-temnym-fantasy-zazitkem-fuz-/Recenze.aspx?c=A110524_205539_bw-pc-recenze_das

Analýza recenzií digitálnej hry The Legend of Zelda: Breath of the Wild

Analýza recenzií digitálnej hry The Legend of Zelda: Breath of the Wild

The Legend of Zelda: Breath of the Wild je najnovším prírastkom do dlhoročnej hernej série, ktorá je spätá s japonskou spoločnosťou Nintendo skoro rovnako silno, ako je Nintendo spojené so značkou Mário. Hra bola pôvodne vyrábaná exkluzívne na systém Wii U, nakoniec sa však taktiež stala  „štartovacou“ hrou pre novú konzolu Nintendo Switch. Žánrovo sa zaraďuje medzi single-playerové akčné, adventúrne hry s čiastočnými RPG prvkami.

Časopis Level je v Českej republike a na Slovensku dobre známy a má pomerne bohatú históriu, ktorá trvá už viac ako 20 rokov. Pred niekoľkými rokmi malo byť vydávanie časopisu ukončené, avšak naštastie sa ho ujali traja dlhoroční redaktori, zachránili ho a vydávajú ho tzv. „na vlastnú päsť“.   

Prvá z recenzií, ktorú som si vybral, vyšla v tlačenej forme, takže autor mal najmenej priestoru k vyjadreniu sa a zhodnoteniu hry. Jakub Kovář čitateľa na začiatku uvedie do deja hry, predstaví mu žáner a v krátkosti popíše základné charakteristiky hry. Ak by som mal zhodnotiť, ktorému z desiatich základných bodov herných recenzií podľa Zagala sa autor najviac venoval, bola by to osobná skúsenosť. Veľká časť textu je vyplnená autorovými zážitkami z hrania. Väčšinou najskôr popíše nejakú hernú mechaniku, alebo vlastnosť a následne sa rozpíše o svojom zážitku z hry. Kovář napríklad píše o rôznych hádankách, ktoré sa dajú riešiť pomocou špeciálnych schopností a následné opíše svoj zážitok, ako sa nemohol dostať na nedostupnú vežu a potom sa mu to podarilo, pomocou jednej schopnosti. Ďalej popisuje napríklad príhodu o tom, ako vyriešil hádanku ináč, ako mala byť vyriešená, ako objavoval svet a jeho možnosti, chváli veľkú interaktivitu hry a to opäť pomocou svojho herného zážitku.

Jakub Kovář chváli najmä veľkú slobodu v obrovskom svete a tzv. „wow efekt“, teda dobrý pocit z objavovania a zisťovania toho, čo všetko sa dá v hre robiť. Páči sa mu objavovanie nepoznaného, hrateľnosť a taktiež hádanky. Naopak kritizuje vedľajšie hádanky (mini), ktoré podľa neho po čase omrzia a príbeh taktiež neohúri.

Čo sa týka technického prevedenia, autor je s touto úrovňou spokojný, vizuálne je hra veľmi podmanivá. Zamrzí podľa neho občasný prepad framerate a výnimočne problém s fyzikálnym engineom.

Do herného kontextu autor zasadzuje hru pomocou niekoľkých odkazov na iné hry. Varenie jedla a elixírov mu pripomína prípravu olejov a elixírov v Zaklínačovi, hádanky sú zas podobné tým v hre Portal. Kovář občas čitateľovi radí a napríklad mu neodporúča nabiehať na nepriateľov ako Leeroy Jenkins (dobre známy z hry World of Warcraft), pretože treba viac taktizovať a uhýbať sa. Recenzent udelil hre plné hodnotenie, teda 5 z 5.

Webová stránka www.sector.sk má v Slovenskej republike dominantné postavenie, a je to najnavštevovanejšia stránka s hernou tématikou. Denne na nej vychádzajú recenzie, videorecenzie, články, novinky a iné. Sector je taktiež hlavným organizátorom herno – digitálnej show NextGen Expo, ktorá sa uskutočnuje vždy jedenkrát za rok.

Internet prirodzene poskytuje väčší priestor pre autora, a tak je druhá analyzovaná recenzia o niečo dlhšia, než prvá a taktiež obsahuje viac obrázkov a trailer. Ak by mal autor s prezývkou matus_ace charakterizovať hru jedným slovom, bola by to sloboda. Ak by som mal ja charakterizovať autorovu recenziu niekoľkými slovami, boli by to rady hráčom a popis hry. Recenzent veľkú časť textu venuje rôznym radám, ako hrať hru, čomu sa vyhnúť atď. Napríklad radí, že nie je potrebné splniť všetky úlohy aby ste sa dostali na koniec, taktiež radí, že bez poriadneho oblečenia nie je vhodné ísť do chladných oblastí a upozorňuje, že na začiatku je fajn sa zastaviť u starého pustovníka. Viac sa však venuje samotnému popisu hry a jej fungovaniu. Autor popisuje jednotlivé elementy hry, ako sú schopnosti, hádanky,varenie, samotný svet a jeho pravidlá, zvieratá a presun na vzdialené miesta. Zdôrazňuje pomerne veľkú náročnosť aj kvôli absencii navigácie k riešeniu úloh. Popritom The Legend of Zelda zasadzuje aj do herného kontextu, kde svätyne a ich hádanky prirovnáva ku kobkám v Tomb Raider a varenie jedla mu taktiež  pripomína Zaklínača.

Z technického hľadiska je hra podľa autora v poriadku, je vizuálne pôsobivá, ale nie je to úroveň nedávno vydanej Horizon: Zero Dawn. Taktiež si však všimol občasné prepady snímkovania. Navyše trefne poznamenal, že na hre je vidieť „dedičstvo“ Wii U, pretože používanie tabule Sheikah je ako stvorené pre gamepad predchádzajúcej generácie konzolí.

Celkovo je matus_ace s hrou veľmi spokojný. Páči sa mu sloboda, vizuál, svet, hudba, možnosti, príbeh, hrateľnosť a hádanky. Kritizuje v podstate iba spomenuté občasné prepady snímkovania. Ako som už písal, autor mal oproti prvému recenzentovi viac priestoru, a preto mal možnosť rozpísať sa napríklad aj o hudbe, ktorú chváli. Ďalej spomína dabing, ktorý sa v sérii vyskytol prvýkrát a taktiež sa dlhšie rozpisuje o príbehu. Konštatuje, že Zelda nie je dokonalá hra, ale taká ani neexistuje a udeľuje známku 10 z 10.

Youtube kanál AngryJoeShow vznikol v roku 2008. Angry Joe, vlastným menom Joe Vargas, v ňom recenzuje primárne AAA hry a v súčasnosti taktiež filmy. Zameranie kanálu je však stále viac herné, ako filmové. Posolstvo Angry Joe je „upozorniť hráčov na zlé hry a zachrániť tak ich peňaženky“. K dnešnému dňu má viac ako 2,7 miliona odoberateľov.

Treťou analyzovanou recenziou je videorecenzia. Samotné médium poskytuje pre recenzenta najviac priestoru (recenzie od Angry Joe trvajú priemerne 30 minút) a taktiež ďalšie výhody, ako možnosť hráčovi ukázať gameplay. Mimo to, je pre autora typické humorné ladenie recenzií, prostredníctvom krátkych, vtipných scénok, v ktorých vystupujú Angry Joe a Ďalší Joe. V nich, v kostýmoch parodujú rôzne herné situácie alebo mechaniky.

Autor začína zasadením hry do kontextu celého herného priemyslu, keď zdôrazňuje, že The Legend of Zelda: Breath of the Wild dostalo neuveriteľné množstvo najvyšších hodnotení (10 z 10 alebo 5 z 5) a stala sa tak jednou z najlepšie hodnotených hier všetkých čias. Prvý  recenzent sa zameriaval najmä na osobnú skúsenosť, druhý zase na popis hry a rady hráčovi.  Pre videorecenziu od Angry Joe je typické niečo, čo prirodzene vychádza z vlastnosti média. Autor vždy popíše nejakú vlastnosť hry a následne ju divákovi ukáže v krátkom gameplayi. Príkladom nám môže byť hneď začiatok videa, kde Joe popisuje obrovský, voľný svet,  ako bol z neho nadšený a porovnáva ho so svetom Skyrim. Následne nám ukáže krátky gameplay v ktorom vidíme, že Joe bol skutočne nadšený, vysloví svoj názor a spomenie aj Skyrim. Neskôr popisuje náročnosť hry a aké ľahké je zomrieť, pričom okamžite divákovi poskytne vtipnú situáciu, ktorú zažil počas hrania. Dalo by sa pokračovať ešte s množstvom ďalších príkladov.

Joe sa vo svojej recenzii dostane skutočne k veľkému množstvu vlastností hry. Chváli na nej obtiažnosť (popisuje ako Nintendo verzia Dark Souls), slobodu, obrovský svet, objavovanie, rôzne detaily, animácie, súbojový systém, odmeňovanie a RPG prvky. Oproti iným recenzentom je však kritickejší. Nevyhovuje mu, že hráč si nemôže zmeniť nastavenie ovládania. Súbojový systém je síce skvelý, ale veľmi rýchle ničenie zbraní je podľa neho demotivujúce. Hudba mu pripadá ticha a nekonzistentná (niekedy dobrá, inokedy nie) a dabing považuje za nie príliš kvalitný (nesedia hlasy, herci čítajú dialógy znudene) a ani ho tam veľa nie je. A v neposlednom rade si myslí, že príbeh je slabší a NPC postavy sú nezaujímavé.

Aj Joe zaznamenal občasný prepad snímkovania, nejaké chyby v hre a raz zažil tzv. hard crash (zaseknutie hry a následné vypnutie). Snímkovanie mu robí starosti o výkone novej konzoly Nintendo Switch, pretože tvorcovia mali na výrobu dostatok času.

Recenzent hodnotí hru kritickejšie a aj keď by veľmi rád, nedokázal hre udeliť plné hodnotenie. Angry Joe udelil The Legend of Zelda: Breath of the Wild 9 bodov z 10.

Myslím si, že recenzie sú si veľmi podobné v tom, čo autori chvália a čo kritizujú. Všetkým sa páčil obrovský svet, sloboda alebo objavovanie. Na druhú stranu všetci skritizovali prepady snímkovania a dvaja z nich príbeh. Rozdiely nájdeme v tom, na čo presne sa autori najviac zameriavajú (popis, rady...)  Recenzenti splnili moje očakávania, čo sa týka hodnotení. Moja skúsenosť je, že Angry Joe je väčšinou kritickejší. Na Sectore sú zas kritickí málo a hry nadhodnocujú. No a Level, tam záleží od hry a od autora. Prekvapilo ma, že nikto sa nezameral na popis ovládania na novej konzole, ako sa im hralo s novými ovládačmi a ako sa im hralo na telke a „tablete“. Osobne preferujem videorecenzie od Angry Joe, pretože mi pripadajú najúprimnejšie, najkritickejšie, najvtipnejšie a obsahujú najviac informácií.