Mafia III: srovnání recenzí

Hra Mafia III vyšla v říjnu 2016 a jako sequel mimořádně úspěšných her Mafia: The City of Lost Heaven a Mafia II byla fanoušky těchto herních titulů očekávána se značným nadšením. Na rozdíl od prvních dvou her, za jejichž tvorbou stálo české studio 2K Czech, v tomto případě přešla zodpovědnost za hlavní část výroby pod americké studio Hangar 13. To je také důvodem, proč bylo vydání hry v České republice spojeno s jistou dávkou skepticismu. Jak píše Pavel Makal ve své recenzi na serveru Hrej.cz, hra to vinou změny producenta „v očích značné části českého publika prohrála dávno předtím, než se vůbec dostala na pulty obchodů“.

Z důvodu možné předpojatosti českých recenzentů vůči hře jsem se rozhodla do srovnání zahrnout i jednu zahraniční recenzi. Její porovnání s těmi českými může ukázat, jsou-li čeští recenzenti k bývalému „českému vývoznímu artiklu“ přece jen kritičtější. Pro srovnání jsem zvolila dvě české a jednu anglickou recenzi. Z českých recenzí budu srovnávat text Honzy Srpa publikovaný na serveru Bonusweb.cz a text Vojtěcha Matušinského ze serveru Doupě.cz. Z anglicky psaných recenzí jsem vybrala text Sama Whitea publikovaný v technické rubrice serveru The Guardian.

Mafia III je stejně jako její předchůdkyně akční adventurou čerpající především ze silného příběhu. Děj se odehrává na přelomu 60. a 70. let a hlavním hrdinou je válečný veterán Lincoln Clay, který coby sirotek nachází novou rodinu ve zločinecké organizaci. Poté, co je jeho rodina zlikvidována konkurenčním gangem, se Lincoln rozhodne vytvořit vlastní gang (jehož součástí je mimochodem i Vito Scaletta, hráčům dobře známý protagonista hry Mafia II), a svou „rodinu“ pomstít. Celá hra tak sestává ze série misí, jejichž cílem je zneškodnit členy konkurenčního gangu a stát se vůdcem místního podsvětí.

Servery Bonusweb.cz a Doupě.cz patří k nejčtenějším českým webům s herní tematikou. Bonusweb.cz funguje pod záštitou serveru iDnes.cz a publikuje především recenze a prostřednictvím rubriky Magazín také novinky a zajímavosti z herního světa. Zaměřuje se nejen na počítačové hry, ale také na mobilní hry a online hry. V rámci rubriky Jízdní řád pravidelně aktualizuje seznam nedávno vydaných a v blízké budoucnosti očekávaných her. Autor analyzované recenze, Honza Srp, působí v redakci Bonusweb.cz od roku 2006. Podle informací dostupných v jeho medailonku se specializuje na hry žánru adventura. Pro Bonusweb.cz píše především recenze, je ale také autorem velkého množství glos a magazínových článků.

Doupě.cz oproti tomu funguje pod platformou Živě.cz, což naznačuje zaměření na užší cílovou skupinu. Záběr tohoto serveru je o něco širší, mimo počítačovým a mobilním hrám se zde autoři věnují také hrám pro Playstation a Xbox. Ačkoli i zde najdeme mnoho článků věnovaných zajímavostem a novinkám ze světa her, recenze i zde tvoří valnou většinu autorské produkce. Vojtěch Matušinský se k redakci Doupě.cz připojil v roce 2015 a zpočátku se věnoval především novinkám v oboru a komentářům k herní problematice. V současné době se ovšem věnuje také herním recenzím, a to předevších her s tematikou sci-fi a fantasy.

Zahraničním protipólem dvou českých serverů a posledním analyzovaným zdrojem je britský The Guardian. Tohle periodikum má ze zde zmíněných nejdelší tradici. Začalo vycházet v roce 1821 jako tištěný deník a v současné době vychází jeho online verze ve třech edicích (americké, britské a australské). Rubrika Games je součástí rubriky věnované technologiím a dočteme se zde především novinky z oboru, recenze na hry, ale také hodnocení hardwarových herních komponent. Sam White v The Guardian publikuje od roku 2013 a věnuje se téměř výhradně herním recenzím. Jako recenzent publikuje i na dalších serverech, jako The Telegraph, GQ Magazine nebo PC Gamer.

Jak lze očekávat, oba čeští recenzenti v úvodech svých textů osvětlují důvody kontroverze spojené s vydáním hry v České republice. Zatímco Srp konstatuje, že hra měla z důvodu změny producenta na českém trhu obtížnou vstupní pozici, Matušinský se uchyluje k vysvětlení osobních motivů pro hraní hry, které jsou pochopitelně spojeny s oblibou prvních dvou dílů a v neposlední řadě také s pozitivním vztahem k mafiánské tematice. Odklon hry od původního konceptu (který má blíže ke kultovnímu Kmotrovi Maria Puza a byl tak typický pro první dvě hry) je tak dalším důvodem, proč byl podle obou recenzentů úspěch hry od počátku ohrožen. Sam White se oproti tomu ve své recenzi o změně konceptu nezmiňuje a pochopitelně nepovažuje za důležité ani okomentovat změnu producenta. Zdá se, že tato událost zůstává šrámem na duši pouze českých fanoušků.

Ani jedna z recenzí nicméně není zcela pozitivní, což je patrné na první pohled jak z uděleného bodového hodnocení, tak z názvů recenzí. Ani jeden z recenzentů neodolal pokušení, aby už v nadpisu neavizovali, že „zázrak se nekoná“, „kouzlo je fuč“ a že je hra „nudná“. Hlavička s technickými detaily a vypíchnutými hlavními pozitivy a negativy je zřejmě doménou českých herních serverů, jelikož v recenzi Sama Whita bychom něco takového hledali marně.

Všichni tři recenzenti se shodují na tom, že potenciál hry Mafia III stojí především na příběhu. Zatímco se ale o příběhu čeští recenzenti zmiňují pouze okrajově, White věnuje jeho zevrubnému popisu hned několik odstavců. Stejně tak jistý prostor obětuje chvále nového konceptu, jelikož sám považuje dobu 60. let za vizuálně velmi atraktivní. Jistý prostor je v recenzích věnován hlavní postavě, jejíž kritice se nejvíce věnuje Matušinský. U něj je také ovšem bohužel velmi patrná ovlivněnost Puzovým Kmotrem (kterou ostatně v úvodu sám přiznává), s nímž neustále cítí potřebu postavu Lincolna Claye srovnávat, a to pochopitelně v jeho neprospěch. Obecně se však všichni tři recenzenti shodují na tom, že postavy mají potenciál, který ovšem zůstává trestuhodně nerozvinut.

Silným tématem všech tří recenzí je herní prostředí. Ačkoli ohlasy na něj jsou vesměs pozitivní, především čeští recenzenti se nebrání ani kritice. Jak Srp, tak i Matušinský konstatují, že město, ač vizuálně pěkné, působí jako „kulisa“. Srp dokonce zachází tak daleko, že grafiku označuje za „zastaralou“. White oproti tomu velmi chválí animaci postav, ačkoli rovněž uznává, že oproti předchozím dílům se nejedna o nijak výrazný technologický pokrok.

Na čem se ovšem všichni tři autoři shodují, je rutinní charakter misí. Zatímco Srp podotýká, že hře schází „silný lineární příběh“, White kritizuje roztříštěnost, která podle něj v předchozích dílech nebyla. Ze všech recenzí se tak dozvídáme, že většina misí má velmi repetitivní charakter a po několikátém opakování tak hra ztrácí na zajímavosti a upadá do stereotypu.

Hodnocení herních akcí se ve všech třech recenzích omezují na dvě velká témata: střílení a plížení. Zatímco střelba je podle všech tří recenzentů na poměrně slušné úrovni, možnosti plížení jsou ve všech případech hluboce kritizovány. Matušinský a White shodně kritizují nedostatečnou umělou inteligenci nepřátel, kteří nejsou dostatečně všímaví k hlučně se „plížícímu“ hráči. White se nicméně domnívá, že tento nedostatek je naopak výhodou, jelikož je hra jednodušší a tudíž spojená s nižší mírou frustrace. Srp se oproti tomu o umělé inteligenci nezmiňuje vůbec.

Jako nejsilnější článek hry všichni tři recenzenti zmiňují soundtrack. Čeští autoři pak na seznam silných stránek přidávají také kvalitně zpracované české titulky. O hlasovém projevu postav se nezmiňují, zatímco White tento aspekt hry velmi chválí.

V závěru lze konstatovat, že obsahově jsou si recenze velmi podobné. Všechny se zaměřují především na příběh (který shodně hodnotí poměrně záporně) a prostředí, potažmo jeho vizuální stránku. White se jako jediný obšírněji věnuje postavám. Herní akce, včetně onoho nešťastného plížení, neunikly pozornosti žádného z recenzentů, ačkoli je jeich hodnocení ve výsledku mírně odlišné. Recenzi Honzy Srpa je možno považovat za nejosobnější. Mimo osobní dojmy je v ní k nalezení množství rad, jak se v herním světě chovat, založených na vlastních zkušenostech. Podobně je tomu i u Vojtěcha Matušinského. Nejméně osobní je recenze Sama Whitea, který nenabízí žádný osobní pohled, snad mimo osobního nadšení pro dobu 60. let, které projevuje v úvodu.

Je zajímavé, že právě české recenze byly ke hře shovívavější. Honza Srp konstatuje, že navzdory množství chyb má hra „nezpochybnitelné kouzlo“ a hodnotí ji 60 %. Vojtěch Matušinský se sice domnívá, že kouzlo prvních dvou dílů trojka sice postrádá (přičemž je na vině pochopitelně odklon od ducha Kmotra), ale nejedná se o vyslovený průšvih. Nejpřísněji hru hodnotí Sam White, který ji označuje jako „zklamání“, a uděluje jí pouhé dvě hvězdičky z pěti.