Syrian Journey

Syrian Journey je textová hra, která se hraje v internetovém prohlížeči. Jak už název napovídá, jejím cílem je podat poselství o cestě lidí prchajících z válkou zmítané Sýrie. Za tímto projektem stojí BBC a hra je přístupná na jejich stránkách.

Hra je dostupná kromě angličtiny i v arabštině, ruštině a farsi. Na začátku hry si hráč dokonce může vybrat pohlaví. Hra vás uvede do kontextu krátkým odstavcem, kde je syrský konflikt shrnut velmi stručně a položí vám otázku, co byste v kůži těchto lidí dělali vy?  V roli uprchlíka jste tedy stavěni před volby mezi dvěma možnostmi. Podle vaší volby se vám otevře další kapitola příběhu, kterých je celkem 6. Jeden průchod hrou netrvá déle než 5 minut. 

Už v úvodu je ze slov autorů jasné, že jejich cílem je vyvolat pocit empatie a donutit hráče k zamyšlení nad osudy těchto lidí. Na konci hry, je možné ponořit se do problematiky hlouběji pomocí doprovodných materiálů ve formě video zpovědí, fotografií a dalších videí mapujících témata, kterých se hra dotýká. 

911 Operator – záchrana lidských životů prostřednictvím telefonní linky

      Ve hře 911 Operator se zmocníte pozice operátora tísňové linky. Na to, že je princip hry velmi jednoduchý, představuje hra výzvu a při hraní vytváří velmi zajímavé situace. Hru bych zařadil do skupiny „Serious games“, protože se věnuje nevšednímu tématu, které je vhodné jak pro zábavnou hru, tak i pro vzdělání hráčů o fungování tísňové linky.

      Princip hry není nijak složitý. Hráč se jako operátor tísňové linky ujímá vedení policie, záchranné služby a hasičů v jednom z dostupných měst. Vždy před začátkem směny může nakupovat nová vozidla, najímat nové zaměstnance, nebo své jednotky opatřovat novým vybavením, a to za vydělané peníze z předchozí směny.

      Po zahájení směny hráč vidí mapu města a na ní ovládá jednotlivá vozidla a vysílá je řešit vzniklé problémy. Na ty je hráč upozorněn buď pomocí vyskakovací zprávy o probíhající události, nebo přes telefonní hovor, při kterém musí vyslechnout volajícího a zjistit všechny potřebné informace o probíhající situaci. Hra, v principu jednoduchá, dokáže vytvořit velkou výzvu při kombinování koordinování jednotek s komunikací s volajícím na tísňovou linku. Dostupných jednotek také bývá povětšinou málo, a často se vyskytují na opačné straně města, než je jich potřeba. Může se také stát, že se vaše jednotky zraní při výkonu služby. Do konce směny tedy můžete přijít i o celé vozidlo. Poté buď čekáte, než se vaše jednotky zotaví, nebo najmete posily.

      Kouzlo hry však spočívá v situacích, které v ní hráč prožívá. Při příjmu tísňového volání se může stát, že vám neznámá žena volá a snaží si objednat pizzu. Odmítnete ji se slovy, že s takovými věcmi nemá obtěžovat tísňovou linku, protože by se nemusel dovolat někdo, kdo potřebuje pomoc. Poté ale zjistíte, že ona žena byla ve skutečnosti ohrožována neznámým útočníkem a po taji se snažila dovolat policii. Rozhodování o validitě příchozích volání je jen první krok, který musíte absolvovat. Poté zjišťujete potřebné informace o probíhající situaci a rozhodujete, jak moc jsou vážné, protože potřebujete poslat pomoc nejprve tam, kde je potřeba nejvíce. Pravdou je, že po čase se situace opakují a vy tak již víte, jak máte reagovat, ale když se vám k takovému hovoru připlete deset dalších případů k řešení a vy máte jen sedm jednotek, tak je hned postaráno o stresující, ale zábavnou situaci.

      Na konci směny je taktéž zobrazen soupis všech událostí, které se staly. Tady si můžete přečíst výsledky všech operací. Úspěšných, neúspěšných nebo těch, které jste nevyhodnotili jako nebezpečné. Můžete si zde přečíst přepis telefonního hovoru, kterému následuje popis toho, jak probíhala celá situace – že rodinu ohrožovali neznámí muži, že otce zastřelili, že policie poté zranila zločince, ale že ty se podařilo zachránit.

      Všechny situace nejsou propracované do velkých detailů. Někdy dostanete pouze zprávu, že muž dostal infarkt a nutně potřebuje sanitku. Ale hře se daří spojovat tyto malé příběhy, spolu se stresem a akcí,  do realistické situace, která ukáže hráči, jak by mohla vypadat práce operátora záchranné linky. To, jak má v jednu chvíli vše pod kontrolou a vzápětí je všude chaos. To, jak je to zodpovědné a stresující povolání.

Jiří Bednář (433232)

Učíme kooperovat tým, aneb Keep Talking and Nobody Explodes

Původně jsem zamýšlela pro svůj blogpost zvolit hru s nějakým vážným společenským tématem, jako je třeba nedávno vydaný Orwell. Než se ale stihl stáhnout, narazila jsem na Keep Talking. Jaké bylo překvapení, když kamarád na původně plánovanou Galaxy Trucker session přinesl tuhle jednoduchou kooperativní hru. Hned bylo jasné, jak bude pro nás tahle bomba užitečná. 

Keep Talking and nobody explodes je multiplayer hra pro 2 a více hráčů, která byla vypuštěna do světa v říjnu 2015 společností Steel Crate Company. Jedná se o kanadský projekt vývojářů Allen Pestaluky, Ben Kane, a Brian Fetter. Hra byla původně vyvinuta pro Oculus na Global Game Jam 2014. Původní myšlenkou bylo vytvořit hru, při které by i jeden Oculus mohl sloužit pro multiplayer. Myšlenka vývojáře napadla v momentě, kdy sledovali řadu lidí čekajících na vyzkoušení Oculu, kteří se při čekání nudili. Úspěch hry později zaručil její vydání i pro PC a PS.

Princip hry je velmi jednoduchý. Hráči si nejprve v týmu (potažmo ve dvojici) rozdělí role - jeden zneškodňuje přes PC/PS/Oculus bombu a zbytek ho prostřednictvím nejlépe vytištěného 20 stránkového manuálu naviguje. Na zneškodnění bomby máte 5 minut. Manuál, který ke zneškodnění používáte, si prohlédnete poprvé pořádně až v oněch odstartovaných pěti minutách. Fór spočívá v tom, že navigátor se nesmí dívat na bombu a pyrotechnik zase do manuálu. Váš tým je tedy odkázán pouze na komunikaci, což je středobod zábavy. 

Před začátkem hry lze nastavit obtížnost zneškodňované bomby. Ve hře je až 12 různých hádankových modulů, které na bombě postupně likvidujete (od poměrně jednoduchého přestříhávání drátů až po modul, který vyžaduje znalost morseovky). Věřte, že napoprvé budete rádi, když nevybouchnete se základním setem modulů. 

A teď ke kontextu, ve kterém mi připadne hra velmi užitečná. Už nějakou dobu s bývalými spolužáky organizujeme adaptační kurzy pro studenty nastupující do prvních ročníků všeobecného gymnázia. Tahle hra najde na tom letošním určitě své místo. Pro testování schopností týmové spolupráce je totiž přímo stvořená a navíc je poměrně jednoduchá jak na přípravu, tak na pochopení, což ji umožňuje realizovat i ve větším počtu skupinek. Nemluvě o tom, že využití počítačové hry na "výchovném" kurzu je pro puberťáky pořád top atraktivity.

U čtenáře manuálu hra fantasticky zkouší schopnost kritické analýzy textu. Něco, na čem - pokrytecky řečeno - "dnešní mládež" dost selhává. Marně v textu hledáte žluté tlačítko s nápisem Abort. Už potřetí pročítáte manuál, ale vážně tam není. Až po výbuchu bomby si všimnete pátého řádku, kde se píše "pokud žádné z výše uvedených tlačítek neodpovídá..." Stejně tak se dost povaří vaše mozkové blány s funkcí jasného vyjadřování. "Jak ten znak vypadá?" "Ježiš já nevim, jak to popsat." "Jak nevím?!" "Tak trochu jako pavouk čůrající na stěnu!" Nemluvě o velkém testu kreativity. Krásně je zkoušeno také prosté logické uvažování a zvládání krizové situace, aneb 5 minut vám nikdy nepřipadalo tak krátkých. Pro ty odvážnější bude ještě o trochu větší zábava vyzkoušet si hru v angličtině. Ta se například u hádanky v podobě počítačového modulu s 8 různými slovy vyžívá v používání slov, které se vyslovují nebo na první poslech znějí stejně, což lehce zmate i rodilého mluvčího.

Zkrátka, Keep Talking je jednoduchá hra postavená na těch nejzákladnějších principech logiky a komunikace. Najde uplatnění jak na rodinné party, tak v aktivitách zaměřených na rozvoj týmové spolupráce. Pro mě naprosto typický příklad hry, která nemá ambice být nepromakanějším projektem roku, ale zato je perfektně využitelná pro seberozvoj a výchovu. Splněná očekávání 10/10. #přesah #amen

http://www.keeptalkinggame.com/

Rozbor recenzí hry Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands

Pro svoji práci jsem si vybrala recenze z webů Zing.cz a Games.cz na hru Ghost Recon Wildlands. Tyto recenze jsem zvolila, protože oba autoři se sice na hru dívají převážně kladně, ale každý ji hodnotí na jiné platformě. Na jedné straně tedy je Michal Burian, šéfredaktor stránky Zing.cz, který se zabývá hrou na konzoli Playstation 4 Pro a na druhé straně je Jan Slavík, recenzent portálu Games.cz, který rozebírá verzi na počítač. Ráda bych se tedy ve své práci zkusila věnovat rozdílnosti recenzí právě v kontextu jiných herních platforem.

Nejprve bych ovšem chtěla představit hru samotnou. Její plný název je Tom Clancy’s Ghost Recon Wildlands a jak už tedy jméno napovídá, jedná se o hru, ve které se objevují prvky z děl slavného amerického spisovatele Toma Clancyho. Hru vydalo studio Ubisoft v březnu 2017 pro všechny platformy  a pochází ze stejnojmenné série Tom Clancy’s Ghost Recon, kde je již desátá v pořadí. Tato taktická střílečka z pohledu třetí osoby se jako jediná ze série odehrává v rozsáhlém otevřeném světě a hráč se zde vžívá do role fiktivních speciálních jednotek tzv. ghostů. Příběh je poté zcela jednoduchý, hráč má za úkol zničit drogový kartel Santa Blanca, který zcela ovládl Bolívii a ona se kvůli tomu stala největším vývozcem kokainu na světě.

Jak už jsem zmínila, recenze jsem si vybrala na webech Zing.cz a Games.cz. Zing.cz je herní magazín v online prostředí o počítačových a konzolových hrách plný herních novinek, recenzí a preview, který provozuje prodejna her Xzone. Obsah magazínu a celého jeho portálu tvoří jak redakce, tak i sami čtenáři. Web Games.cz patří pod skupinu Tiscali Media, a.s. a v nynější podobě funguje od roku 2010, kdy došlo ke změně složení redakce. Redaktoři, kteří zde přispívají svými články dříve působili v věhlasných herních časopisech Level a Score. I na tomto portále mohou jeho obsah z části tvořit jeho čtenáři.

Teď už především k samotnému rozboru recenzí. Ve vizuální podobě obou textů najdeme mnoho společných společné rysů. Recenze obsahují tabulky s číselným hodnocením hry a také slovně psaným verdiktem, kde na webu Zing.cz jsou také zároveň vypsané plusy i mínusy hry. Na Games.cz toto chybí a by to recenzi vylepšilo a pomohlo vypíchnout její důležité body, zároveň se hodnocení tohoto webu nachází přímo na začátku recenze a tím tedy může odlákat čtenáře od pokračování jejího čtení. Naopak na Zing.cz se nachází až v závěru textu a představuje tak jeho přehledné zakončení. Oba portály také člení recenze do větších bloků textu oddělených podnadpisy, tyto texty jsou dále členěny do odstavců a prokládány obrázky či videoukázkami ze hry. Zing.cz také do textu vkládá rámečky s citacemi z recenze, které lákají na její celé přečtení. Obě recenze také obsahují informace jako jméno jejího autora, recenzovanou platformu, na jaké platformy hra vyšla, možnost sdílení přes sociální sítě a prostor pro čtenáře vyjádřit se v komentářích. Celkově mi přijde vzhled recenze na stránkách Zing.cz přehlednější a přívětivější pro čtenáře, čemu nejspíše pomáhá i layout celého webu.

Michal Burian na Zing.cz začíná svůj text představením her od značky Tom Clancy a poté se přesouvá přímo k herní sérii Ghost Recon, kde seznamuje čtenáře s herní mechanikou předešlých her. Pod prvním podnadpisem se věnuje podrobněji příběhu celé hry v podobě naprosto skvělé synopse a dává prostor i mechanice vytváření postavy. Jan Slavík na Games.cz toto celé úplně přehlíží a po krátkém úvodu s několika informacemi o hře se rovnou pouští do hodnocení příběhu a postav ve hře. Hodnocení vytváření postavy se věnuje až ke konci své recenze. Jeho text je plný přirovnání, což může některé čtenáře odradit, recenze celkově působí dle mého názoru méně seriózně a začíná velkým výčtem negativních věcí na hře. Může se také zdát, že hru hodnotí velmi subjektivně na rozdíl od Michala Buriana, který si zachovává jistou objektivitu a profesionálnost.

Následně se oba autoři recenzí věnují otevřenému světu. Ačkoli oba recenzenti píší vesměs to stejné, je zde opět vidět ten rozdíl ve vyjadřování. Na Games.cz se také věnují světu podrobněji a rozebírají jeho krásy i chyby. Jan Slavík píše o dechberoucím zobrazení krás Bolivíie, poté se rozepíše o tom, že Ghost Recon Wildlands je v podstatě stejná jako spoustu jiných her s otevřeným světem a tedy má absenci iluze živoucího světa. Michal Burian spíše píše o prostředí ve hře jen krátce a plynule přechází do hodnocení mísí a příběhu a mluví o motivaci, jakou hráč má mise plnit a objevovat herní svět.

Jelikož Ghost Recon Wildland je hra se single i multiplayerem, tak se mu věnují i oba recenzenti. Zde se opět objevují stejná hodnocení, ale Jan Slavík i zde do svého textu vkládá mnoho svých osobních pocitů. Píše o zkušenostech z hraní singleplayeru, jeho dojmy jsou spíše negativní a působí jako vyprávění kamarádům u piva. Obě recenze se zabývají hodnocením AI spoluhráčích, které doplňují hráče při singleplayeru. Michal Burian v nich nevidí nějaké větší nedostatky, stejně jako v herních záporácích narozdíl od Jana Slavíka. Přesto se oba autoři shodují, že hra je daleko lepší v multiplayeru.

Zing.cz se v textu dále věnuje řízení a dopravím prostředků, které Games.cz zmiňuje ve dvou kratších odstavcích, kde se negativně vyjadřuje o ovládání řízení. Na Zing.cz se záporné hodnocení aspektů hry objevuje až v této části recenze. Autor píše o opakovanosti herního světa a stejně jako Jan Slavík si stěžuje na ovládání vozidel, především letadel nebo helikoptér. Můžeme tedy pozorovat, že u recenze opravdu nezáleží na platformě, na které recenzent hru hrál. Zing.cz a Games.cz se názorově rozcházejí velmi málo, i když Games.cz se na hru dívá spíše pozitivně a především dle mého názoru objektivně.

Jan Slavík tedy mluví o Ghost Recon Wildlands v nelichotivém světle a mohlo by se zdát, že i přes relativně vysoké konečné hodnocení, se jedná o špatnou hru. Ovšem Jan Slavík ke konci recenze vyzdvihuje multiplayer, který dle jeho slov naprostým protipólem singleplayeru. Říká, že při dobrém seskupení spoluhráčů se jedná o skvělou hru, kde jí její chyby prominete. Michal Burian zůstává v tomto tématu spíše neutrální. Na úplný konec si Games.cz nechává hodnocení grafiky hry a její náročnosti na počítač. Toto je asi nejzásadnější rozdíl mezi oběma recenzemi v kontextu rozdílných herních platforem. Zing.cz se v závěru více věnuje shrnutí celého zážitku z hraní a autor zde dává větší prostor svým subjektivním dojmům. Games.cz uzavírá svoji recenzi dvěma odstavci, kde velice jednoduše říká proč si hru koupit či nekoupit.

Zdroje:

BURIAN, Michal. Ghost Recon: Wildlands - Bolívie v pazourech kartelu [online]. [cit. 2017-04-01]. Dostupné z:
http://www.zing.cz/recenze/1842/ghost-recon-wildlands-bolivie-v-pazourech-kartelu

SLAVÍK, Jan. Ghost Recon Wildlands - recenze [online]. [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://games.tiscali.cz/recenze/ghost-recon-wildlands-recenze-294733

Tom Clancy's Ghost Recon Wildlands In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-04-01].

Mafia III: srovnání recenzí

Hra Mafia III vyšla v říjnu 2016 a jako sequel mimořádně úspěšných her Mafia: The City of Lost Heaven a Mafia II byla fanoušky těchto herních titulů očekávána se značným nadšením. Na rozdíl od prvních dvou her, za jejichž tvorbou stálo české studio 2K Czech, v tomto případě přešla zodpovědnost za hlavní část výroby pod americké studio Hangar 13. To je také důvodem, proč bylo vydání hry v České republice spojeno s jistou dávkou skepticismu. Jak píše Pavel Makal ve své recenzi na serveru Hrej.cz, hra to vinou změny producenta „v očích značné části českého publika prohrála dávno předtím, než se vůbec dostala na pulty obchodů“.

Z důvodu možné předpojatosti českých recenzentů vůči hře jsem se rozhodla do srovnání zahrnout i jednu zahraniční recenzi. Její porovnání s těmi českými může ukázat, jsou-li čeští recenzenti k bývalému „českému vývoznímu artiklu“ přece jen kritičtější. Pro srovnání jsem zvolila dvě české a jednu anglickou recenzi. Z českých recenzí budu srovnávat text Honzy Srpa publikovaný na serveru Bonusweb.cz a text Vojtěcha Matušinského ze serveru Doupě.cz. Z anglicky psaných recenzí jsem vybrala text Sama Whitea publikovaný v technické rubrice serveru The Guardian.

Mafia III je stejně jako její předchůdkyně akční adventurou čerpající především ze silného příběhu. Děj se odehrává na přelomu 60. a 70. let a hlavním hrdinou je válečný veterán Lincoln Clay, který coby sirotek nachází novou rodinu ve zločinecké organizaci. Poté, co je jeho rodina zlikvidována konkurenčním gangem, se Lincoln rozhodne vytvořit vlastní gang (jehož součástí je mimochodem i Vito Scaletta, hráčům dobře známý protagonista hry Mafia II), a svou „rodinu“ pomstít. Celá hra tak sestává ze série misí, jejichž cílem je zneškodnit členy konkurenčního gangu a stát se vůdcem místního podsvětí.

Servery Bonusweb.cz a Doupě.cz patří k nejčtenějším českým webům s herní tematikou. Bonusweb.cz funguje pod záštitou serveru iDnes.cz a publikuje především recenze a prostřednictvím rubriky Magazín také novinky a zajímavosti z herního světa. Zaměřuje se nejen na počítačové hry, ale také na mobilní hry a online hry. V rámci rubriky Jízdní řád pravidelně aktualizuje seznam nedávno vydaných a v blízké budoucnosti očekávaných her. Autor analyzované recenze, Honza Srp, působí v redakci Bonusweb.cz od roku 2006. Podle informací dostupných v jeho medailonku se specializuje na hry žánru adventura. Pro Bonusweb.cz píše především recenze, je ale také autorem velkého množství glos a magazínových článků.

Doupě.cz oproti tomu funguje pod platformou Živě.cz, což naznačuje zaměření na užší cílovou skupinu. Záběr tohoto serveru je o něco širší, mimo počítačovým a mobilním hrám se zde autoři věnují také hrám pro Playstation a Xbox. Ačkoli i zde najdeme mnoho článků věnovaných zajímavostem a novinkám ze světa her, recenze i zde tvoří valnou většinu autorské produkce. Vojtěch Matušinský se k redakci Doupě.cz připojil v roce 2015 a zpočátku se věnoval především novinkám v oboru a komentářům k herní problematice. V současné době se ovšem věnuje také herním recenzím, a to předevších her s tematikou sci-fi a fantasy.

Zahraničním protipólem dvou českých serverů a posledním analyzovaným zdrojem je britský The Guardian. Tohle periodikum má ze zde zmíněných nejdelší tradici. Začalo vycházet v roce 1821 jako tištěný deník a v současné době vychází jeho online verze ve třech edicích (americké, britské a australské). Rubrika Games je součástí rubriky věnované technologiím a dočteme se zde především novinky z oboru, recenze na hry, ale také hodnocení hardwarových herních komponent. Sam White v The Guardian publikuje od roku 2013 a věnuje se téměř výhradně herním recenzím. Jako recenzent publikuje i na dalších serverech, jako The Telegraph, GQ Magazine nebo PC Gamer.

Jak lze očekávat, oba čeští recenzenti v úvodech svých textů osvětlují důvody kontroverze spojené s vydáním hry v České republice. Zatímco Srp konstatuje, že hra měla z důvodu změny producenta na českém trhu obtížnou vstupní pozici, Matušinský se uchyluje k vysvětlení osobních motivů pro hraní hry, které jsou pochopitelně spojeny s oblibou prvních dvou dílů a v neposlední řadě také s pozitivním vztahem k mafiánské tematice. Odklon hry od původního konceptu (který má blíže ke kultovnímu Kmotrovi Maria Puza a byl tak typický pro první dvě hry) je tak dalším důvodem, proč byl podle obou recenzentů úspěch hry od počátku ohrožen. Sam White se oproti tomu ve své recenzi o změně konceptu nezmiňuje a pochopitelně nepovažuje za důležité ani okomentovat změnu producenta. Zdá se, že tato událost zůstává šrámem na duši pouze českých fanoušků.

Ani jedna z recenzí nicméně není zcela pozitivní, což je patrné na první pohled jak z uděleného bodového hodnocení, tak z názvů recenzí. Ani jeden z recenzentů neodolal pokušení, aby už v nadpisu neavizovali, že „zázrak se nekoná“, „kouzlo je fuč“ a že je hra „nudná“. Hlavička s technickými detaily a vypíchnutými hlavními pozitivy a negativy je zřejmě doménou českých herních serverů, jelikož v recenzi Sama Whita bychom něco takového hledali marně.

Všichni tři recenzenti se shodují na tom, že potenciál hry Mafia III stojí především na příběhu. Zatímco se ale o příběhu čeští recenzenti zmiňují pouze okrajově, White věnuje jeho zevrubnému popisu hned několik odstavců. Stejně tak jistý prostor obětuje chvále nového konceptu, jelikož sám považuje dobu 60. let za vizuálně velmi atraktivní. Jistý prostor je v recenzích věnován hlavní postavě, jejíž kritice se nejvíce věnuje Matušinský. U něj je také ovšem bohužel velmi patrná ovlivněnost Puzovým Kmotrem (kterou ostatně v úvodu sám přiznává), s nímž neustále cítí potřebu postavu Lincolna Claye srovnávat, a to pochopitelně v jeho neprospěch. Obecně se však všichni tři recenzenti shodují na tom, že postavy mají potenciál, který ovšem zůstává trestuhodně nerozvinut.

Silným tématem všech tří recenzí je herní prostředí. Ačkoli ohlasy na něj jsou vesměs pozitivní, především čeští recenzenti se nebrání ani kritice. Jak Srp, tak i Matušinský konstatují, že město, ač vizuálně pěkné, působí jako „kulisa“. Srp dokonce zachází tak daleko, že grafiku označuje za „zastaralou“. White oproti tomu velmi chválí animaci postav, ačkoli rovněž uznává, že oproti předchozím dílům se nejedna o nijak výrazný technologický pokrok.

Na čem se ovšem všichni tři autoři shodují, je rutinní charakter misí. Zatímco Srp podotýká, že hře schází „silný lineární příběh“, White kritizuje roztříštěnost, která podle něj v předchozích dílech nebyla. Ze všech recenzí se tak dozvídáme, že většina misí má velmi repetitivní charakter a po několikátém opakování tak hra ztrácí na zajímavosti a upadá do stereotypu.

Hodnocení herních akcí se ve všech třech recenzích omezují na dvě velká témata: střílení a plížení. Zatímco střelba je podle všech tří recenzentů na poměrně slušné úrovni, možnosti plížení jsou ve všech případech hluboce kritizovány. Matušinský a White shodně kritizují nedostatečnou umělou inteligenci nepřátel, kteří nejsou dostatečně všímaví k hlučně se „plížícímu“ hráči. White se nicméně domnívá, že tento nedostatek je naopak výhodou, jelikož je hra jednodušší a tudíž spojená s nižší mírou frustrace. Srp se oproti tomu o umělé inteligenci nezmiňuje vůbec.

Jako nejsilnější článek hry všichni tři recenzenti zmiňují soundtrack. Čeští autoři pak na seznam silných stránek přidávají také kvalitně zpracované české titulky. O hlasovém projevu postav se nezmiňují, zatímco White tento aspekt hry velmi chválí.

V závěru lze konstatovat, že obsahově jsou si recenze velmi podobné. Všechny se zaměřují především na příběh (který shodně hodnotí poměrně záporně) a prostředí, potažmo jeho vizuální stránku. White se jako jediný obšírněji věnuje postavám. Herní akce, včetně onoho nešťastného plížení, neunikly pozornosti žádného z recenzentů, ačkoli je jeich hodnocení ve výsledku mírně odlišné. Recenzi Honzy Srpa je možno považovat za nejosobnější. Mimo osobní dojmy je v ní k nalezení množství rad, jak se v herním světě chovat, založených na vlastních zkušenostech. Podobně je tomu i u Vojtěcha Matušinského. Nejméně osobní je recenze Sama Whitea, který nenabízí žádný osobní pohled, snad mimo osobního nadšení pro dobu 60. let, které projevuje v úvodu.

Je zajímavé, že právě české recenze byly ke hře shovívavější. Honza Srp konstatuje, že navzdory množství chyb má hra „nezpochybnitelné kouzlo“ a hodnotí ji 60 %. Vojtěch Matušinský se sice domnívá, že kouzlo prvních dvou dílů trojka sice postrádá (přičemž je na vině pochopitelně odklon od ducha Kmotra), ale nejedná se o vyslovený průšvih. Nejpřísněji hru hodnotí Sam White, který ji označuje jako „zklamání“, a uděluje jí pouhé dvě hvězdičky z pěti.